Vyšší odborná škola a Střední umělecká škola Václava Hollara

Střední umělecká škola Václava Hollara a Vyšší odborná škola Václava Hollara

Přítelkyně malířka mi jednoho večera vyprávěla, že byla vždycky ve škole nešťastná a teprve když přišla na Hollarku, zažila hned první den osvobozující pocit: Tady jsem mezi svými, tady jsem doma.

Její zážitek je už skoro půl století starý, ale z rychlého rozhovoru s dnešními studenty vyplývá, že jakýsi podobný zážitek potkal i některé z nich. Jaký je to tedy duch, který vane Hollarkou a jak se mění a kde se vlastně vzal?

Složitá historie školy má dva důležité milníky, založení Státní odborné školy grafické v roce 1920 a rozdělení této školy v roce 1949 na dvě. Z první z nich se stala dnešní Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická Praha a z druhé po dalších peripetiích vznikla „Hollarka“.

Na původní škole v Opletalově ulici působila řada osobností, například ve dvacátých letech učil figurální kreslení malíř Rudolf Kremlička, vynikající portrétista a modernista, který po zkušenostech v Paříži vytvořil osobitou stylizaci pod vlivem vitalismu a fauvismu. Druhým učitelem „figury“ byl téměř po dvacet let grafik a ilustrátor Jan Konůpek, známý především potemnělým symbolistickým vizionářstvím a secesní estetikou.

     Podstatná změna k dobrému přišla po krátké krizi v roce 1932, kdy byl vedením pověřen Ladislav Sutnar, osobnost světového užitého umění a grafického designu, uměleckého školství a pop artu. Když v roce 1939 dostal pracovní příležitost ve Spojených státech, uplatnil se v tvorbě firemního vizuálního stylu pro firmy Sweet’s, Addox, Knol a přednášel na Pratt Institute v New Yorku. Za jeho působení se škola rozrostla, modernizovala, měla jasnou koncepci, skvělý učitelský sbor a získala mezinárodní prestiž. Nově zřízený kurz reklamní fotografie vedl avantgardního fotografa Jaromíra Funke. Asistentem byl Josef Ehm, jehož fotografie vycházeli z poetiky nové věcnosti. Ve škole se vydávali tiskové soubory a výpravné publikace, tiskli se cenné soukromé tisky. Škola se účastnila řady mezinárodních výstav, například milánského Trienále v roce 1936, mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži roku 1937, výstav v Barceloně, Ženevě, Stockholmu a v Amsterodamu. V roce 1938 organizoval Sutnar expozici pro Světový veletrh v New Yorku a zřídil ve škole kancelář pro přípravu československého pavilonu.

     Druhá světová válka znamenala pro školu těžké období. V roce 1944 byla škola zavřena, studenti byli nasazeni na práci pro Říši a spolupracovali s Fotoměřičským ústavem na dokumentaci památek.

Po válce se znovu otevřela Státní škola grafická. V nové situaci se hledali nové cesty vzdělávání. Výsledkem bylo r. 1949 rozdělení školy na Průmyslovou školu grafickou, která dostala budovu v dnešní Hellichově ulici a Vyšší školu uměleckého průmyslu, která zůstala v prostorách školy v Křižovnické ulici č. 7. Nové požadavky školství vedly k myšlence samostatné školy pro přípravu obzvláště výtvarně nadaných žáků z celé republiky. 1 září 1954 proto byla transponována škola v Křižovnické ulici jako nově založená čtyřletá střední škola s maturitou pod názvem Výtvarná škola a přestěhovala do budovy na Královských Vinohradech, která patřila zrušené keramické škole. Přešel sem i učitelský sbor, správní a techničtí zaměstnanci.

     V letech 1957 až 1962 byl ředitelem školy Emanuel Famíra. Za jeho působení byla půda přestavěna na ateliéry a bylo zbouráno jihovýchodní křídlo. Byla zrušena přípravka na vysokoškolské studium. Na počátku šedesátých let bylo otevřeno studium při zaměstnání, Po nové změně názvu v roce 1961 se škola jmenuje Střední odborná škola výtvarná.

     V následujících letech se škola soustředila na výuku propagačního výtvarnictví, vychovala řadu známých osobností a i v omezených možnostech socialistického státu a v prostředí reálného socializmu se podílela na šíření svého věhlasu.

Nové období začíná rokem 1990 novým jménem: Výtvarná škola Václava Hollara, tedy „Hollarka“, jak se jí už dávno mezi lidmi říkalo podle jména náměstí na kterém stojí. Kromě čtyřletého maturitního studia zaměřeného na propagaci se vyučuje i na třech pomaturitních oborech se specializacemi na design spotřebního zboží, knižní grafiku a propagační a reklamní tvorbu. V roce 1999 byl otevřen nový maturitní obor Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu.

V roce 2004 vedla potřeba využití nových technologií a spolupráce s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy k založení Vyšší odborné školy, obor Interaktivní grafika. Hlavním iniciátorem se stal nynější ředitel školy Bohumír Gemrot spolu s Libuší Gemrotovou Prudíkovou, která nyní školu vede. 30. 4. 2006 dostala škola dnešní jméno Vyšší odborná škola a střední umělecká škola Václava Hollara. Nejčerstvějším oborem Vyšší školy je v současnosti Kresba a ilustrace v médiích, otevřený ve školním roce 2007-2008.

V současnosti má škola dva obory čtyřletého maturitního studia: Propagační výtvarnictví a Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu. Vyšší odborná škola zahrnuje dva obory zakončené absolutoriem: Interaktivní grafika a Kresba a ilustrace v médiích.

 

Tradičním středoškolské výuky je grafický design. Od prvního ročníku najdeme studenty nejen na výuce teoretických předmětů a na výtvarné přípravě, ale také u stojanů v kreslírnách při figurální kresbě podle živého modelu. První zkušenosti získávají v modelovně, jinde se zase učí základům konstrukce písma nebo se zabývají plastickou anatomií. Od druhého ročníku začínají trávit více času v počítačových učebnách, ale od třetího ročníku pracují také v dílnách v suterénu. V sádrovně se učí dělat formy a odlévat, v hlubotiskové a litografické dílně pracují s klasickými grafickými technikami. K těm přibude ve čtvrtém ročníku sítotisk. V předmětu formování propagačních materiálů se naučí nejen vazbu, udělat si maketu knihy, ale i vytvořit trojrozměrné modely z papíru, nebo skládačky typu japonských origami. Velmi výrazně se v poslední době projevuje ateliér fotografie.

Obor Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu se učí od roku 1999, obor je sice směrován především na plastické vytváření, ale také oni chodí kreslit na „figuru“, učí se plastickou anatomii, fotografují, vytvářejí papírové modely a zdolávají základy počítačové grafiky a písma. S postupem do vyšších ročníků se ale čím dál intenzivněji pohybují v keramické dílně, učí se keramiku stavět, točit na kruhu i lít do formy. Mají možnost míchat glazury, nanášet je štětcem nebo stříkat, pracují s engobami, vypalují v keramické peci.

Na závěr studia čeká studenty maturita, samozřejmě státní z češtiny a angličtiny, a tři profilové zkoušky: z hlavního předmětu (keramika nebo grafický design), z dějin výtvarné kultury a z technologie.

Vyšší odborná škola obor Interaktivní grafika zaměřuje studium studium na výuku 2D a 3D animace, vytváření internetových stránek, e-learningových programů. S výjimkou jazyka a dějin umění jsou všechny vyučované předměty odborné, opět se hodně kreslí, modeluje a využívají se multimediální možnosti. Tento obor měl od začátku štěstí, především dík spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy učí technické předměty odborníci na slovo vzatí a také na půdě University studenti mají možnost praxe. Za další je to promítání prvních animovaných prací na večeru Hollarky v kinu Aero, takzvaný Gryfest, kdy je na závěr vítězi předána cena (soška líhnoucího se gryfa) vítěznému filmu. Bývá nabito. Vybrané filmy potom úspěšně účastní Anifilmu v Třeboni. Tím druhým oborem je Kresba a ilustrace v médiích, náš nejmladší obor, byl poprvé otevřen v roce 2008. Snahou bylo navázat na tradici naší školy na rozvíjení řemeslné a kresebné zkušenosti a zároveň na tradici široce pojatého oboru. Základním předmětem je kresba ve všech svých podobách, ale také ovládání 2D programů, figurální kreslení, počítačová grafika, písmo a typografie, grafické techniky, kresba-ilustrace, fotografie a další.

Výstavy, performance, instalace, akce a hlavně vernisáže v horních patrech školy, v Galerii U Kohouta na Starém Městě nebo v České spořitelně na Vinohradské ulici jsou vítaným okamžikem neformálního setkání studentů, absolventů, pozvaných a hostů.

 

Dnešní studenti si na škole cenní nejen toho, že mají větší svobodu k rozvíjení vlastních myšlenek, fantazie a nápadů při tvorbě, ale hodně si cenní i individuálního přístupu a to nejen ve výtvarných předmětech, cenní si toho, že si mohou s učiteli popovídat vlastně o všem možném i mimo vyučování nebo na školních akcích. Hodnotí také skutečnost, že vzdělání, zejména to výtvarné, je hodně rozmanité, že spolu s praktickými zkušenostmi mají možnost poznat různé stránky své budoucí činnosti.

 

 

 

 

     Řadu významných absolventů školy zahajuje představitel českého informelu a hyperrealista Zdeněk Beran, který léta vedl jako profesor Školu klasických malířských technik na pražské AVU. Ve stejném roce (1956) absolvoval i jeho souputník ve skupině Somráci malíř Pavel Nešleha (1937-2003), od roku 1990 vedl na pražské VŠUP ateliér malby, roku 1991 byl jmenován profesorem.

Ateliér Tvorby písma a typografie

     V roce 1958 absolvoval typograf, ilustrátor, tvůrce známek a tvůrce písma Insignia a Areplos profesor Jan Solpera, dlouholetý vedoucí ateliéru Tvorby písma na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V letech 1981–1985 vystudoval Hollarku František Štorm, který po habilitaci jako Solperův následník vedl ateliér Tvorba písma a typografie do roku 2008.]Specializoval se na tvorbu autorských písem a digitalizací písem českých autorů. Od roku 2008 je vedoucí tohoto ateliéru další náš absolvent, grafik docent Karel Haloun, který se zabývá především grafickou úpravou obalů hudebních nosičů, knih a ilustrací.

Skupina 12/15 – Pozdě ale přece

     V roce 1960 absolvoval první člen této skupiny, malíř Jiří Sopko, nyní profesor a vedoucí Malířské školy I a rektor Akademie výtvarných umění. V roce 1964 absolvoval další člen a spoluzakladatel skupiny, sochař a profesor Jiří Beránek, dlouholetý vedoucí ateliéru sochařství na VŠUP v Praze, nyní v Ústavu umění a designu na Západočeské univerzitě v Plzni. V roce 1968 opouští školu další člen skupiny Michael Rittstein, docent a vedoucí Malířské školy II na pražské AVU, nakonec v roce 1972 Ivan Kafka, který se proslavil svými projekty, instalacemi a land artem.

Skupina Tvrdohlaví

     První absolvoval v roce 1973 sochař Čestmír Suška, autor skleněných, dřevěných i monumentálních ocelových plastik, a v roce 1978 sochař a malíř Jaroslav Róna, vedoucí Sochařské školy I na Pražské AVU.

V roce 1980 absolvoval grafik Michal Cihlář, tvůrce barevných linorytů, instalací i trojrozměrných objektů, který po léta určoval výtvarnou podobu poutačů a propagačních materiálů pražské Zoologické zahrady.

     V roce 1968 k našim absolventům přibyl odborník na umění 19. století profesor Roman Prahl, zástupce ředitele Ústavu dějin umění FF UK. V roce 1980 absolvoval další budoucí historik umění PhDR. Dalibor Prix, dnes pracuje v Ústavu dějin umění ČSAV a učí na Slezské univerzitě v Opavě. Naším absolventem je i hudebním světě známý Milan Zeis ze skupiny Tata boys.

Z mladší generace byl studentem školy napříkla sochař Lukáš Rittstein, tvůrce oceněný kupříkladu cennou Magnesia litera nebo cennou Jindřicha Chalupeckého a který již mnohokrát vystavoval na prestižních akcích a realizace jeho soch najdeme v Praze i na dalších místech. Našimi absolventy jsou i malíř Lubomír Typlt, který žije a tvoří v Německu i u nás, teoretik Petr Vaňous, publicista a kurátor mnohých výstav současného umění např. v Galeii hl. m. Prahy, fotorealistický malíř známý hlavně v Londýně a v Paříži Hynek Martinec, nebo Federico Díaz, vedoucí Ateliéru supermedií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, a nakonec učit na „Hollarku“ se vrátil i ředitel školy, malíř Bohumír Gemrot. Učitelský sbor tvoří řada bývalých „Hollaráku“ a možná právě to je ten monet, jímž se atmosféra školy stále udržuje.

     Mnohem horší je vyhledávat ženy než muže, zpravidla mění jméno až po střední škole, často i několikrát za život. Předem se omlouvám těm, které zapadly. Například za dívčím jménem Böhmová se v seznamu maturantů z roku 1968 skrývá významná filmová dokumentaristka Helena Třeštíková, nebo Kachyňová je původní jméno textilní výtvarnice, tvůrkyně filmových kostýmů, Elišky Nové, nyní odborné asistentky oboru Textilní tvorba na katedře užitého umění FUD Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Mnohem lépe se hledají ženy, které své příjmení neměnily, jako například grafička Marie Blábolilová, provokativní umělkyně Veronika Bromová, odborná asistentka Školy Nových médií II na pražské AVU, nebo sochařka Erika Bornová, herečka a výtvarnice Ester Gaislerová,